Obraz je duše vtisknutá do plátna (nebo na papír)
Jmenuji se Šárka Pham, pocházím z vesnice u Znojma na jižní Moravě, ale od studií na vysoké škole žiji v Brně. Možná byste s příjmením Pham čekali někoho asijského původu, ale v tomto ohledu vás zklamu. Ne vždy jsem mívala takové exotické jméno. Dříve jsem bývala prostě Veselá. Pak jsem poznala jednoho úžasného Vietnamce a i když už Veselá nejsem, na veselosti mi to neubralo. Spíš naopak.
Teď jsem mámou jednoho malého skřítka a ve volných chvílích, kterých zrovna moc není, se snažím malovat, sdílet svoji práci s lidmi a dělat tak radost ostatním.
Do obrazů promítám své představy a pocity. Často maluji intuitivně, nevím, jak bude finální dílo vypadat a nechávám se vést aktuálním rozpoložením.
Každá malba v sobě nese kousek mojí duše a dělá mi ohromnou radost, když skrz ně mohu předat pocity i vám a přinést tak trochu krásy do vašich všedních dní.
Moje malby si můžete prohlédnout tady.
Moje cesta k umění nebyla vždy jasná a přímá, spíš bych řekla, že byla trnitá až bolestná.
Moje vzdělání i profesní cesta vedly úplně jiným směrem a malování jsem se začala věnovat až v dospělosti. Vše, co umím, jsem si vydřela.
Vždycky jsem moc obdivovala lidi, kteří umí malovat, a záviděla jim jejich talent. Sama jsem si v tomto ohledu vůbec nevěřila a žila jsem s vědomím, že malovat prostě neumím .
Až když mi bylo asi 26, rozhodla jsem se, že se malovat prostě naučím. Začala jsem sledovat návody, tutoriály a postupně se zlepšovala v kresbě tužkou od základních tvarů až po postavy a obličeje.
V té době jsem si ještě nedokázala představit, že bych malovala obrazy na plátno. Pak jsem ale potkala svého muže a s ním se mi dostaly do rukou akvarely a to vše změnilo. Barvy mě pohltily. Od té doby jsem je nepustila z ruky.
Nyní se nejvíc věnuji malbě právě akvarelem, ale moc mě baví hrát si i s akrylem na plátně.
Dlouho jsem přemýšlela nad otázkou, kde beru nápady a inspiraci. Odpovědí jsou nějaká tajná zákoutí mé mysli a představivosti, kde se občas vynoří určitá představa při procházce přírodou, pohledu na fotku či obraz a nebo na kachličky v koupelně či špinavé zrcadlo.
V tvorbě mě vždycky nakopne, když vidím úžasné práce jiných umělců. Mám pak pocit, že potřebuji taky vytvořit něco tak úchvatného a dokonalého a musím to jít zkoušet, trénovat a zdokonalovat se.
